Účinkují

Berger ….. Přemysl Pálek / Roman Tomeš

Claude ….. Jan Fanta / Richard Pekárek

Sheila ….. Charlotte Doubravová / Petra Vraspírová

Woof ….. Štěpán Komárek / Milan Peroutka

Jeanie ….. Simona Tlustá / Michaela Tomešová

Hud ….. Lukáš Adam / Jan Tenkrát

Steve ….. Filip Hořejš / Viktor Novák

Vícerole ….. Kateřina Bohatová / Marie Křížová / Kateřina Steinerová

Vícerole ….. Petr Novotný / Michal Pleskot

Suzan ….. Tereza Machová

Tanečnice ….. Kristina Boniface, Martina Ctiborová, Katrin Cvinerová, Martina Fantová, Kateřina Górnioková, Kateřina Steinerová, Ivona Szantová, Veronika Šlapanská

Tanečníci ….. Jakub Dvořák, Radek Fišer, Filip Jankovič, Ondřej Martiš, Jiří Minařík, Lukáš Prokop, Jakub Sedláček

Délka představení: 165 minut včetně přestávky

---

Popis

Legendární muzikál Miloše Formana opět v Praze !

Nechte se unést jedinečným příběhem a nábojem písní z muzikálu, který celosvětově proslavilo legendární filmové zpracování Miloše Formana. V představení zní hit za hitem, songy jako Vodnář, Donna, Je snadné nemít rád, Manchester, Život mám, Kéž slunce svítí… a celá řada dalších se už dávno staly nesmrtelnými.

Slogan „květiNOVÉ děti“ nového nastudování režiséra a výtvarníka Šimona Cabana naznačuje nadčasovost tohoto muzikálu, jehož příběh, písně i poselství mohou být až překvapivě současné.

Přijďte si užít velkolepou oslavu lásky, svobody a tolerance, protože tyto hodnoty je třeba oslavovat a chránit stále – tehdy, stejně jako dnes.



Rozhovor s producentem Michalem Kocourkem

Vlasy jsou po Pomádě, Horečce sobotní noci a Srdcovém králi čtvrtým světovým muzikálem na repertoáru Divadla Kalich. Proč právě tento titul?

Jde opět o jednu z ikon muzikálového žánru. Podobně jako Pomáda u rokenrolu a Horečka u disca, také Vlasy zásadně ovlivnily vývoj jednoho hudebního žánru, daly vzniknout pojmu rockový muzikál. Rozhodl jsem se uvést právě tento muzikál právě v této chvíli mimo jiné proto, abychom dali velký prostor našemu muzikálovému hereckému souboru plnému mladých všestranných talentů, který budujeme a cizelujeme už několik let a který si získal u diváků i kritiky renomé. Vlasy chápu jako zúročení této zhruba desetileté cesty a jsem rád, že našim muzikálovým herečkám a hercům můžeme nyní nabídnout takovou příležitost.

Na co se mohou diváci těšit?

Diváci se dočkají všeho, co od muzikálu Vlasy čekají - písní, které už se staly nesmrtelnými, a příběhu, který je velkou oslavou lásky, svobody a tolerance, tedy hodnot, o něž se musíme bát a chránit je dneska stejně jako tenkrát.

Vlasy měly premiéru 7. října 1967 na off-Broadwayi a 26. dubna 1968 pak na broadwayské scéně. Co mohou podle vás říct po 50 letech současným divákům?

Nastudovat tento muzikál pro nás znamená právě nacházet, čím oslovuje nejen pamětníky, ale především současnou mladou generaci, vrstevníky jeho hrdinů. Je toho až překvapivě hodně. Ostatně pocity nejistoty, jisté rozčarování, chuť vymezit se, hledání vlastní identity, ale i lásky a radosti prožívají mladí lidé napříč dekádami vlastně stejně, v tom důležitém určitě. Právě o tom chceme naše Vlasy hrát a dokázat, že jsou nadčasové - svým sdělením i hudbou, která je doprovází. Tomuto muzikálu nehrozí, že by zapadal prachem, protože má co říct.

Rozhovor se Šimonem Cabanem

Muzikál Vlasy je ikonické dílo světového muzikálového žánru. Svazuje vám toto vědomí při práci ruce?

Ne, už jen tím, že jsem tancoval pod taktovkou fenomenální Twyly Tharp, choreografky, která spolupracovala s Formanem nejen na Hair, ale i na Amadeovi, kde jsme měli jako členové Baletní jednotky Křeč tu čest tančit ve finální scéně Dona Giovanniho. A pak jakkoli je muzikál Hair padesát let starý, platí jeho apel dodnes a já, spolu s protagonisty i diváky, žiju v přítomnosti a má to tedy smysl.

Jak jste tento muzikál objevoval vy osobně?

V komunistické Praze jsem chodil ve zvonáčích na Letnou na ilegální burzu směňovat LP, nosil jsem dlouhé vlasy, které mi chtěli policajti ostříhat, a toužil jsem po modré knížce. A v takové situaci jsem najednou někde, ve špatné kvalitě VHS, viděl Formanův film a tam slyšel tu úžasnou hudbu!

Patříte ke generaci, která své dospívání a sebeuvědomování si prožívala o dekádu později než hrdinové tohoto muzikálu. Měli jste, myslíte, s nimi něco společného?

Tehdy k nám věci docházely se zpožděním, takže by se dalo říct - všechno. Akorát nás učili, že Američani bojují proti Vietnamcům, a nás nutili komunisti bojovat na vojně proti imperialistům. Jenže nám právě ti „imperialisté“ byli sympatičtí a chtěli jsme bojovat proti komunistům. Teprve později nám došlo, že to byl společný boj, protože Američani tam bojovali proti komunismu taky. To ty hrůzy války ovšem neomlouvá. A nás také neomlouvá, že teď žijeme v době, kdy je už zase jasné, že boj s komunismem v nás ještě není dobojován. Ale naše představení nebude ani zdaleka tak „politické“, jak to tu popisuji. Nicméně pocit, že „se to nemůže opakovat“ je sakra ošidný.

A co společného s hrdiny muzikálu Vlasy, s jejich starostmi i radostmi může mít současná mladá generace?

Každý si chce logicky užít, a nač bojovat za svobodu jinde, když si ji můžu užívat tady – slovy jednoho z hrdinů muzikálu. V dnešním globálním světě je všechno to, co bylo dřív daleko a nás se netýkalo, doslova za humny. Jsme toho součástí. Naše společnost na to není zvyklá, nemáme tenhle pocit v povědomí. A proto stále říkáme „oni“, „tam“, a přitom jsme to my, tady. My padesátníci také máme tendenci říkat mladým, že dělají binec. Ale není to naopak? Neudělali jsme jim tu binec my a oni ho budou muset po nás uklízet? Rebelie mládí je zdravá, a jakkoli jsou hrdinové Hair v dnešní pragmatické době odsouzeníhodní i mezi mnohými cílevědomými mladými za svůj – pro mnohé - parazitující způsob života, byli to především oni, kdo „vymysleli“ ekologii, vegetariánství, prostý život nenáročný na hmotné statky a vůbec hodnoty, které jsou dnes in. A drogy? Komu nepřijde život samotný dost adrenalinový, stejně si k nim cestu najde a není mu pomoci. Vydělávají na tom jen represivní složky a narkomafie. Já bych to zlegalizoval a vzal vítr z plachet zakázanému ovoci.

Proč jste zvolil podtitul květiNOVÉ děti? Předznamenává váš přístup k inscenování této legendy?

Bezpochyby ano: každá generace přichází s něčím novým a změny jsou čím dál tím rychlejší. Nechtěli jsme, aby diváci sledovali nějaké retro zoo, kde pobíhají vlasatci s džínovými vestami na chlupatých prsou. Vždyť dneska se holí i muži! Tak o čem to chcete hrát? O boji mladých proti establishmentu? Spousta nadšených mladých volí Zemana, Putina nebo Trumpa… Ale na jednom se shodnem – Make love, not war.

O místa v hereckém obsazení nových pražských Vlasů byl na konkurzech obrovský zájem, zúčastnily se ho tři stovky herců a tanečníků. Jak byste vybraný herecký tým charakterizoval?

Byl jsem nadšen z obrovského zájmu a vybíralo se nám těžce (odmítnutí bolí obě strany), ale pochopitelně i skvěle, protože bylo opravdu z čeho! I když jsem původně uvažoval, že vezmu celé to skvělé obsazení ze své poslední realizace v Divadle Kalich, tedy ze Srdcového krále, tak jsem na konkurzu viděl tolik nových mladých skvělých talentů, že vzhledem k tomu, že Hair musí fungovat především jako „mladá parta“, rozhodl jsem se i pro ně a myslím, že je jim muzikál ušitý přímo na tělo. Ale řada „starých dobrých brachů“ z mé dřívější spolupráce tu k mé radosti zůstala.

Hlediště